Nad ránem nás probudí silný déšť,který se svítáním vystřídá mlha všude kolem. Vše nasvědčuje tomu, že národní park Rondane asi vynecháme z naší cesty. Spíme až do 9 kdy nad chatkami v okolních stráních začíná vysvítat sluníčko. V 10hod už jsou vidět okolní vrcholky a tak namísto odjezdu dál na sever balíme do batůžku vybavení na tůru a vydáváme se hledat nějaké infocentrum, kde bychom sehnali mapku tras. Najednou slyšíme dusot kopýtek...vyplašené ovečky nám málem vběhnou do otevřeného Trabika. Po uklizení spací úpravy vyrážíme.

Za chvíli už jsme u kiosku, kde si koupíme mapu (podrobnou mapu od kamaráda Robina jsme zapomněli doma) za 20NOK a neodoláme ani teplému Landbrot (celozrný pšeničný chleba).

Po rychlém obhlídnutí terénu v mapě, projíždíme závoru parku za 15NOK a přijíždíme až k přecpanému parkovišti, kde se ale otáčíme zpět k centru Mysusater. Chceme jít na Peer gynt hyta a tam tato cesta nevede. Cestou zpět fotím a povídám s jedním chlapíkem, co si tu staví srub. Dělá jej „po staru“ už čtvrtý rok. Překvapuje mne že i v takovéto pustině tady mají přivedenou kanalizaci. Jinak by prý stavbu na okraji národního parku úřady nepovolily.

Chlapík nás navede na cestu, která vede k chatě Pyera Gynta, nasedáme do Trabika a znova vyrážíme. Najednou je ale před námi další závora - tentokrát bez možnosti placení a tak balíme batůžky, že už to dojdememe. V tu chvíli ale přijíždí nějaké auto a nechá závoru zvedlou. Využíváme situace a vjíždíme do parku. Zaparkujeme Trabika a pro jistotu se ptáme kolemjdoucích, kam máme jít a jak je to daleko. Po ujištění, že je to max. 1h cesty, cca 6-7km, vyrážíme na výšlap. Ve výsledku se jednalo o kilometrů 10, ale cesta vedla skoro po rovině, se spoutou bažin a potůčků. Na chatě si chvíli odpočineme, poobědváme a namísto výstupu na jeden z okolních kopců jdeme zpátky k autu protože se začíná zvedat vítr a vypadá to na další silný déšť. K autu přicházíme příjemně unavení kolem 18h. Po vybalení batůžků startujeme směr Trondheim - nejsevernější bod naší trasy. Tankujeme na Statoil za rekordní smu 13,02/l = 42Kč/l.

Z Dovre do Dombasu odbočujeme mimo E6 abychom si prohlédli usedlost u Tofte. Žádnou však nemůžeme najít a tak se jen kocháme pohledem na deštivé údolí. Cesta po E6 na Trondheim vzdálený 220km vede prvních 40km stále do kopce. Už se smráká a únavou přestávám mít přehled jestli jedeme do kopce nebo ne. Navíc nás párkát dojede nějaký kamion tak je pouštíme na častých odpočívadlech a odbočkách k parkovištím karavanů.

V klesání k obci Lundamo hraje ekonoměr všemi barvami tak mám podezření na přicpaný ventil nebo nasáklý plovák. Na pumpě Esso dotankujeme a (nenápadně) rozhodím karbec, profouknu ventil plovákovky a nastavím menší hladinu. Nic konkrétního však nenacházím. Máme najeto přesne 2500km což je stejná vzdálenost jako při výměně svíčky v Itálii. Asi to bude servisní interval, o kterém nám soudruzi něco zatajili.

O půlnoci pokračujeme dál na Trondheim. Zhruba 15km před hranicí města odbočujeme na slepou cestu u Klettu kde v deštivé noci uleháme do spacáků. Předpověď prý hlásí 2 dny deštivo tak snad to nebude tak zlé.