Ráno pořád poprchá tak se vstáváním nespěcháme a vybatolíme se až kolem 8hod. Sbalíme spaní, otřeme zamlžená okna a po hygieně vyrážíme směrem na Trondheim. Palivo se už dávkuje dobře, ale starty nejsou jako dřív- tj. za každé situace na brknutí do klíčku. V Trondheimu přijíždíme do ulice Bispegata vedoucí podél katedrály Nidaros.

Stavba byla zahájena už v roce 1070, ale kvůli několika požárům byla dokončena až v roce 1320. Ve středověku sem proudily zástupy poutníků jelikož byl význam katedrály srovnatelný s Jeruzalémem nebo španělským Santiago de Compostela. Původní 110m vysokou věž zničili Švédové takže má dnes jen dvě nižší věže. Chvíli mám nutkání vyfotit našeho poutíka Trabika s tak slavnou stavbou (jako v italském Orvietu), ale místní stážce pořádku nevypadá, že by měl smysl pro humor.

Vynecháme i prohlídku chrámu (opět zpoplatněna) a bránou vcházíme na nádvoří sousedního arcibiskupského paláce (nejstarší budova tohoto druhu v zemi), kde probíhá řemeslnický jarmark. Výběrem dárků se natolik zdržíme, že musíme prodloužit parkování abychom mohli sejít ke starému dřevěnému mostu Gamle Bybro. Původní z roku 1681 se už nedochoval celý, ale je odtud krásný výhled na starou část města a obchodní sklady podél břehu řeky Nidelvy.
U přístavu kam popojedeme dál trošku posvačíme a posíláme pohledy babičkám. Cestou k autu nahlédneme do dvou obchůdků s domácími doplňky. Většina věcí je velmi nápaditá a vkusná. Škoda, že nemáme podobné i u nás. Než nasedneme k odjezdu, volá na nás někdo "pěknej Trabant..." Z lešení mává fousatý klučina, který je tu pracovně za výdělkem. Prý trochu z ruky, ale vyplatí se to.

Z Trondheimu chceme do večera dojet po E39 do Alesundu. Navigace nás stále vede na trasu asi o 100km delší tak se spíše držíme mapy a značení, které je v celém Norsku ukázkově vzorné. Jediné co nám vrtá hlavou jsou automatické brány na míto postrádající závoru nebo semafor. Už po několikáté se blížíme ke značce s údaji poplatek auto 26NOK, ale o kilometr dál následovala jen brána plná kamer a logo TelePass. Krabičku na mítné nám však (narozdíl od FjordPassu) v infocentru rozmluvili. Hádám, že na nejbližší bráně se závorou dostaneme podle SPZ celkovou sumu. Po cestě opět přibývá rychlostních radarů. Většina trasy je omezena na 60-80km/h takže provozu stačíme i s dobrou spotřebou.

Projíždíme pobřeží menších fjordů, nejdříve několika tunely, později přímo po břehu. Počasí nám docela přeje takže je daleko vidět a občas prosvitne sluníčko. První trajekt na trase E39 je přes Halsafjord do Kanestraum. Stojí 105nok. Trajekt vypadá spíše jako popelářský křižník z Uralu čemuž odpovídá i chování obsluhy. Alespoň, že jsme nemuseli čekat jelikož jsme přijeli pár minut před odplutím. Dostáváme účtenku a modrou kartičku s pokyny pro případ naléhavé situace. Před odjezdem chlápek zase "blue card" vybírá.

Další kdo nastaví ruku pro bankovku je brigádník u míta na mostu Bompenger [70] průjezd vychází při dvoučlenné posádce na 97NOK. Kolem fjordů a vnitrozemím míříme do Molde, kde máme před sebou další trajekt do Vestnes. Také zde máme štěstí a nalodíme se těsně před odplutím. Jestli trajekty s rezervou navazují není vzhledem k různým délkám trasy jasné, spíše to vypadá na štěstí. Dnes byl ale příděl štěstí vyčerpán a na obloze se k nám blíží mraky. Déšť a mlhavý večer nás provází dalších asi 15km kdy už je jasné, že večerní prohlídka Alesundu bude stát za starou belu.

U cesty zahlédneme odbočku na ubytování a kemp. V restauraci nás uvítá usměvavý provozní. Skvělou angličtinou vyzvídá o vše o trabikovi a naší cestě. Má známé v Holandsku a ti Trabiho také mají takže když slyšel za oknem "RinDinDyn" věděl co přijelo. Má poslední volnou chatku za 300nok na noc tak si vezmeme klíč a popojdeme se ubytovat. Chatka je čistá a celkem útulná, ale po sprše v umývárkách (20nok za 5min teplé vody) se shodneme na tom, že dáme spaní v Trabiku přednost před patrovými postýlkami kde se určitě tak dobře nevyspíme. Večer si jen v chatce zatopíme a dopíšeme chybějící denník ze 4.dne na notebooku spolu se zálohou fotek. Nad spaní ve vlastním holt není.