Vychází sluníčko a láká nás ven k další cestě přes Dánsko. Okolní krajina připomíná placku na jih od Brna. Žádný kopec, jezero ani vodopády.

Z dálnice už vůbec neodbočujeme a kratší zastavení absolvujeme až v Hamburgu, kde je beznadějná zácpa kvůli několika nehodám. Bočními uličkami dorazíme v poledne až do centra k všudypřítomnému přístavu. Město nepůsobí moc vyžehleně jak je v Německu zvykem.

Zajímavým řešením jsou místní hospůdky a kavárny s mobilními zahrádkami. Proutěná sedačka s kolečky se jen vyveze na ulici kde láká kolemjdoucí k posezení.

Dálnice v Německu není až tak rušná takže můžeme jet naším tempem kolem 90kmh. Jak se v noci blížíme od Drážďan k hranicím s Českou republikou, začíná silně pršet. Původně jsme plánovali kratší přespání někde před hranicemi, ale kvůli počasí se rozhodujeme nezastavovat a jet dále.

V Děčíně zase dotankujeme plnou. Čekají nás hned dvě překvapení. První je spotřeba 5,4 a druhou je dotaz dvou policistů a obsluhy jestli s tím jedeme až z Brna. Když odpovíme, že z Bergenu tak jdou všichni ven aby se na ten přelud podívali na vlastní oči. Pokračovat v cestě i po 800km za volantem se ukázalo jako dobrý nápad protože lijáky a bleskové povodně druhý den uzavřely v severních Čechách většinu mostů a hlavních tahů.

Řádně vydrncaní z moravské poloviny D1 parkujeme ve 4 hodiny ráno před domem. Ve slejváku vynášíme jen pár zavazadel a do oběda spíme. V poledne se zase trochu vrátíme do starých kolejí díky naší oblíbené pizzerii na Merhautce.