Kolem 8 vyrážím za mírného mrholení na další focení majáku. Andy ještě pospává tak jdu skoro půl hodinku k rozbořenému kamennému domu na obzoru. Zase začíná pršet. Mezi ploty se vracím k autu.

Andy mezitím balí spaní a odjíždíme do Farsundu nakoupit trochu jídla na snídani. Stavíme se ještě v místní prodejně svítidel, ale žádné nás moc nezaujmou. Líbí se nám ale zdoběné číše na víno a tak dvě koupíme jako dárek pro ségru. Po silnici č.43 míříme k dalšímu majáku u Lingdalu, který je zároveň nejjižněji položeným místem v Norsku. Cesta je pěkná, ale posledních 30km na jih je to samá zatáčka a zúžení což nesvědčí karavanům, které sem míří před námi.

Parkoviště u majáku je skoro plné, ale lidí tu není moc. Platíme 50nok/os. za vstup a stoupáme po schodech na kamenný vrchol protkaný zákopy a střílnami. Maják je docela nízký, ale na skále působí majestátně. Na vedlejším kopci jsou ještě základy původního starého majáku, ve kterém se musely celou noc udržovat ohně do několika stran. Projdeme ještě expozici o historii mořeplavby a nasedáme do auta směr trajekt.

Po 15hod jsme už přístavu Kristiandsand. I tentokrát se ukázalo, že předčasná rezervace trajektů není nutná. Zároveň to ušetří zbytečné nervy, že již zakoupený trajkt nestihnete včas. Na konci kratší fronty dáváme slečně pasy a za 110euro (845 nok) nám podává lístek pro auto, spolujezdce a dva palubní lístky. Půl hodina stání ve frontě č.18 a už přijíždí obrovský trajekt. Většina lidí s údivem sleduje jak pomalu couve do dvoupatrového doku.

Zatímco první auta a karavany sjíždí do přístavu, zaplňuje se i poslední 20.řada dlouhého parkoviště. Před půl4 se už konečně pohla i naše fronta a točitou zatáčkou najíždíme do horního patra. V okolních frontách lidi zmateně vyskakují z aut, aby dostali místo u okna nebo větší hamburger. Vezmeme si sebou pár věcí na čtení a ze zadní paluby pozorujeme jak se Norsko vzdaluje až nakonec úplně zmizí v mlžném oparu na horizontu. V recepci vyplníme zadní část taxfree papíru a vhodíme jej do schránky. Hledat místo na sednutí je pro opozdilce nadlidský výkon. Štěstí se na nás usměje až v 7. patře, kde si u barového stolku dáme chutnou rybu. Rychlost tohoto kolosu je těžko uvěřitelných 49kmh, připlutí je v plánu na 19.45.

Během manévrů v přístavu už sedíme podle pokynů v autě. První vyjíždí spodní patro tak čekáme skoro 10minut. Sousedé se rozhodli zkrátit čekání pouštěním kantylén na plný pecky zatímco dva nedočkavci před námi už nahodili motor. Už aby jsme byli venku. Příště buď menším spojem fjordlineexpress.no nebo v noci kdy bude snad i méně lidí.
Výjezd z trajektu je plynulý, bez větších kolon. Sledujeme jak v přístavu vyvážejí návěsy pomocí manipulačních tahačů, které mají otočné sedačky i s volantem takže jejich řidiči parkují svižně jeden za druhým do řady pod rampou.

Po projetí kolony kolem terminálu najíždíme hned na sil.pro motorová vozidla E16 a frčíme na jih. Asi po 30km musíme přepnout na rezervu, ale na dálnici pumpu ani návěstidlo nevidíme tak sjedeme do obce, kde se ptáme místních (nemáme totiž Dánské POI) na nejbližší benzinku. V zapadajícím sluníčku natankujeme na Statoil - na stojanu Natural ještě volíme oktany 92/95/98 a přes selfservice bereme do plné. Účtenka bohužel nevyjede. Střídáme se v řízení a po půlnoci sjíždíme na odpočívadlo, kde boweři s baterkou prohrabávají popelnice. Odjíždíme raději na nejbližší exit a asi 3km od dálnice uleháme v 1 ráno na polní cestě u obce Vamdrup - zhruba 290km od trajektu.